AUTOR NAVODU: WIKU
Rozhodl jsem se napsat ne návod, ale spíš článek o lakování.
Předem upozorňuji že neručím za správnost informací. Něco jsem se dověděl v obchodě s barvami, něco od lakýrníka atd.
Nejprve si musíme rozmyslet proč budeme stroj lakovat. Jestli je to jen kvůli barvě, nebo ho chceme mít opravdu hezký, nebo dokonce stroj renovujeme.
Jestli chceme jen nabarvit stroj na pole, není třeba se s tím moc zabývat a stačí nám ho nastříkat sprejem. Pokud to chceme mít opravdu pěkné, sprej nepřichází v úvahu (tedy alespoň mně se s tím strašně špatně stříká a nepovede se to), použijeme vzduchovou stříkácí pistoli + kompresor.
Obr. 1: Stříkací pistole
Obr. 2: Kompresor
Vrchní barvu, stříkací tmel, stěrkový tmel, stěrku na tmel. Šmirgly různých zrnitostí (120, 180, 240, 320, 400, 600, 800, 1000, 1200). Minimálně jednu pixlu příslušného ředidla k naředění barev + se ptejete v krámě co kterým ředidlem umyjete.
Obr. 3: Ředidlo nitroceuozove
Obr. 4: Ředidlo syntetické
Obr. 5: Tmel stříkací dvousložkový
Obr. 6: Vrchní barva
Pokud lakujeme sprejem, nemusíme druh barvy řešit. Ve sprejích se dnes prodávají většinou barvy akrylátové.
Syntetická barva (takovéto syntetické tmely nejsou)
Barva která je i po vytvrzení měkčí a pružnější než ostatní. Slunce ji za delší dobu vysušuje. Doba schnutí je velice dlouhá (cca 12 hodin), tudíš vám prakticky nemůže zaschnout v pistoli. Nízká pořizovací cena.
Tímto druhem barvy se dříve lakovala auta, ale to byla syntetická vypalovací barva, která se následně vypálila v peci při zhruba 80 °C. Tyto barvy byly odolnější.
Nitroceuozová barva (lidově acetonová)
Cena podobná jako u syntetické. Je velice tvrdá a snáze praská. Velice rychle schne (za 10 minut je na omak suchá).
Akrylátová barva
Dnes nejběžnjší barva. Ceny vyšší než u předchozích. Doba schnutí malinko delší než u nitroceuozové. Tvrdost podobná jako u nitroceuozové. Málo odolná, po čase se loupe.
Akrylátová dvousložková barva
Tímto druhem se dnes lakují automobily. Cena velmi vysoká. Tuhne jen po namíchání s tvrdidlem. Velmi dobře kryje, veliká odolnost a stálost na slunci.
Druhy stěrkových tmelů
Zde nemá cenu debatovat. Nejlepší je dvousložkový polyesterový tmel na auta.
Lakované věci je třeba po odmontování velmi dobře umýt aby zmizel písek, kamínky a hlavně mastnota. Nejlepší je teplá voda s jarem. Popřípadě můžete hůře zanesené díly umýt Arvou, benzínem, tetrachlorem, perchlorem nebo jíným odmašťovadlem.
Je-li na dílech stará původní barva, můžeme ji tam v místech kde dobře drží a není pod ní rez, nechat. Rezavá místa obrousíme. Je-li na dílu mnoho vstev neurčitých barev, odstraníme je.
Obr. 7: Obroušené víčko kaslíku
Obr. 8: Obroušený pelch na řídítka
Obr. 9: Obroušená nádrž
Nejjednodušší je nechat díly opískovat, to ale může stát dost peněz. Můžeme též použít tzv. „barvožrout“ (odstranovač starých nátěrů), drátěný kartáč upnutý v rozbrušovačce (karboflex, nebo též „flexa“, „karbina“) a nebo horkovdzdušnou pistoli a špachtli.
Jsou-li plechy pomačkané, vyklepeme je. Je-li plech někdo proražený, roztržený prorezlý apod. necháme ho zavařit.
Stěrkový tmel slouží k vyplnění velikých děr a promáčklin a k vyrovnání povrchu. Nanáší se plastovou špachtličkou zakoupitelnou v barvách-lakách. Nanášet ve vrstvách do 3 mm tloušťky jinak bude praskat! Po vytvrdnutí brousíme šmirglem o hrubosti asi 120–180.
Obr 10. Zakitovaná nádrž
Obr 11. Kitované věci
Obr 12. Nádrž ale z druhé srany
Obr 13. Zadní blatník
Tento tmel se nanáší stříkáním pistolí. Zpravidla bývá bílý. Slouží k sjednocení barevných odstínů aby byl podklad pod vrchní barvu jednotný a neprosvítaly fleky. Také zaleje rýhy po hrubších šmirglpapírech, jimiž jsme díly brousili. Než tento tmel nastříkáme, přebrousíme všechny díly smirkem o hrubosti asi 240. Poté nastříkneme silnou vrstvu tmelu. Po stvrdnutí tmelu přebrousíme celý povrch dílů smirkem zrnitosti postupně od 400 výše až pokudmožno k hrubosti 2000. Brousíme pod vodou (kupte smirkové papíry k vodnímu broušení). To znamená, že díly musí být stále mokré a smirek stále oplachovat aby se nám odplavovala obroušená špína a uvolněné kamínky ze smirku. Pamatujte že jaký povrch bude mít tmel, takový bude mít barva.
Obr. 14: Stříkání tmelu
Obr. 15: Mlha
Obr. 16: Víčko stříknuté tmelem
Obr. 17: Nádrž stříknutá tmelem
Obr. 18: Broušení „pod vodou“
Obr. 19: Broušení „pod vodou“
Vrchní barvu stříkáme v několika vrstvách. První dvě jen tak lehce průsvitné. Třetí a čtvrtá už pěkné. Pátou vrstvu finální. Pro stříkání platí, že barva musí být v jednom okamžiku na celé ploše mokrá. Jestli stříknete barvy moc, steče vám, jestli málo, nebude lesklá.
Pro stříkání kompresorem musí být barva řidká jako voda.
Po 14 dnech – třech nedělích bude barva dokonale vyzrálá. Pak ji můžeme přeleštit leštěnkou tempo (ale není povinné).
Obr. 20: Moucha prevít v kitu
Obr. 21: Další moucha v barvě
Obr. 22: Lakovací prostor
Obr. 23: Lakovací prostor